Krátký výpad na nejbližší alpskou třítisícovku

Vyrazili jsme autem s Jirkou v pátek 4.5. navečer, dojeli kousek před Mikulov a tam v lesíku pod stanem přespali. V sobotu ráno kolem osmé hodiny pokračujeme směr Wien, Linz, Bad Ischl a ve 3 odpoledne jsme konečně na místě (Vorderer Gosausee, asi 940 m n. m.). Přebalujeme batohy, dáváme pivko a asi za hodinu vyrážíme na ADAMEKHÜTTE (2196 m n. m.). Cesta zpočátku obchází jezero a stoupá jen mírně, konečně u Hinterer Gosausee se začíná prudčeji zvedat. Bohužel je touhle dobou ještě pod sněhem, naštěstí jsou zde místy čerstvé stopy nějakých našich předchůdců, jinak bychom to asi obtížně hledali. Stoupáme výš a výš, pomalu se stmívá a vychází měsíc. Je skoro v úplňku, takže čelovky vlastně nepotřebujeme. No a o půl 10 večer jsme konečně u cíle.

Chata zamčená včetně tzv. "winterraumu", přístupná je pouze malá předsíňka a v ní už jsou usalašeni dva Brňáci, v jejichž stopách jsme sem dorazili. Počasí super, lehce mrzlo, měl jsem sto chutí pojíst a vyrazit nahoru, protože předpověď počasí na další dny je zoufalá, a dole v údolí už jsou vidět mraky. Bohužel morálka není na výši a tak na pavlači stavíme stan a jdeme spát.

Ráno se samozřejmě budíme do deště se sněhem a mlhy - prostě depka. Pomalu se už smiřujeme s tím, že pojedeme domů, ale kolem poledne přestává pršet a Brňáci odcházejí do mlhy (viditelnost 20 metrů). Chvilku váháme, moc se nám to nezdá, ale pak vyrážíme v jejich stopách. Je to docela šílené, mam silný pocit, ze chodíme v kruzích, nicméně po 4 hodinách se ocitáme v sedle, bohužel ne v tom správném, ale už alespoň víme, kde jsme. Takže obcházíme MITTELSTEIN a konečně docházíme do správného sedla. Až sem je to po ledovci, dále po hřebeni na vrchol je ferrata (cca 200 výškových metrů, místy jsou lana pod sněhem a ledem). Pořád v mlze, ale naštěstí neprší a nefouká vítr. No a o půl 6 odpoledne konečně na vrcholu a v tu chvíli zafouká vítr, mraky a mlha se roztrhnou a my máme na půl hodiny parádní viditelnost. Tomu se říká štěstí. Za půl hodiny jak mávnutím kouzelného proutku opona padá a jsme zase v mlíku, a tak se po vlastních stopách vracíme na chatu. Na pavlači u chaty vedle našeho stanu mezitím přibyly dva nové stany, také zn. Beskyd, čili další Češi. Když si představím ty davy, které tady jsou v létě, jsem moc rád, že jsme si vybrali takový neatraktivní termín.

A vážně mám pocit, že existuje nějaký duch hor a ten byl k nám tentokrát nesmírně laskavý a štědrý, budiž mu za to díky.